Jak to celé začalo...

Myslím, že k vyšívání mě přivedli čmeláci. Zní to zvláštně, ale když se v mysli vracím v čase, stále víc jsem o tom přesvědčená. Pořídila jsem si čmelín a sedávala jsem zjara u něj a dávala pozor, jestli matka zvládá použití klapky na čmelínu (po rozvinutí hnízda slouží klapka k ochraně larev před škůdci).

Bylo to moc krásné jaro, trochu chladnější, ale sedět brzo ráno pod pomalu rozkvétajícími jabloněmi, v tichu, bylo moc fajn. A v jednom z těch rán jsem pocítila potřebu zabývat se nějakou ruční prací. Malování nepřipadalo v úvahu, chtělo to něco jednoduchého, nenáročného, u čeho se může mysl tak trochu toulat... Napadlo mě vyšívání, ale záhy jsem tento nápad zavrhla, protože nejsem příznivec vyšívání a byla jsem přesvědčená, že to není pro mě. No, vše bylo jinak a vyšívání si našlo cestu ke mě v podobě japonské vyšívací techniky sashiko. Na sashiko mě fascinaly opakující se geometrické vzory a velmi jednoduchý steh. A tak jsem jednoho rána seděla u čmelínu s velkým povlakem na polštář odhodlaná vyšívat. A povedlo se! Pak už byl jen krok k mému projektu Tashiko.